14 hodin v Turkmenistánu

Z jednodenní návštěvy našich jednotek v Afghánistánu se stala výprava, na kterou asi nikdo z nás dlouho nezapomene. Poté, co jsme opustili letiště v Bagramu a vyrazili zpět ku Praze, v událostech nastal nečekaný zvrat. Místo krátkého mezipřistání spojeného s čerpáním paliva v turkmenském Ašchabádu jsme na zdejším letišti strávili nepříjemných 14 hodin, kdy jsme nevěděli, co se stane v příštích chvílích.

Všechny časové údaje jsou v SEČ, místní čas v Turkmenistánu je + 4.00 h.

14.30 Letadlo Tu - 154M přistává dle schváleného letového plánu na letišti v turkmenském Ašchabádu, vozidlo letiště nás navádí na stojánku. Během chvíle je letoun obstoupen turkmenskými vojáky či policisty. Od kapitána se dozvídáme, že nastal problém s povolením k přistání. Věž jej údajně ani nechtěla nechat dosednout, nicméně vzhledem k tomu, že docházelo palivo, neměli jsme jinou možnost. Kapitán vystupuje z letadla, vyjednává s turkmenskou letištní správou . Kromě něj nikdo jiný z letounu nesmí.

14.50 Tušíme problém a začínáme shánět spojení na velvyslance ČR v Moskvě Miroslava Kostelku. Problémy jsou i s navázáním telefonického spojení, přece jen mobilní operátoři v Turkmenistánu mají co dohánět. Odesíláme první SMS domů s tím, že se nejspíše zdrží náš přílet. Spojen je tak každý třetí pokus o hovor, situace je lepší, když někdo volá nám.

15.10 Kolega Jan Vidím navázal spojení s velvyslancem Kostelkou a informoval jej o celé záležitosti. Velvyslanec okamžitě zahajuje potřebné kroky. Informace o našem problému se dostává i do Prahy, ministerstvo obrany a ministerstvo zahraničí zahajují jednání o našem odletu. Voláme dál všem kompetentním osobám, informován je ministr zahraničí Vondra, premiér Topolánek, předseda sněmovny Vlček, všichni přislíbili pomoc.

15.40 Kapitán nás informuje, že pomocný zdroj, který zajišťuje elektřinu pro letadlo, vydrží ještě max. hodinu, poté bude muset být vypnut. Jeho sdělení vzbuzuje na palubě mírné znepokojení. Z turkmenské strany stále není vidět žádná reakce, promrzlí vojáci dál patrolují kolem letadla, občas přijede automobil, vystoupí z něj nějaký funkcionář, poklábosí s ostrahou a odjede.

Problém je evidentně v tom, že Turkmeni tvrdí, že náš let nemá povolení k přeletu ani k přistání, my tvrdíme, že povolení máme a máme s sebou i jeho kopii. Místní ji neuznávají s tím, že toto povolení platilo pro minulý let, a že povolení pro tento let odepřeli a nótu předali na naše velvyslanectví v Moskvě. Informujeme velvyslance, ten po jisté době skutečně nachází faxovou zprávu, která však byla doručena v pátek v 20.45 našeho času, a navíc ne na pohotovostní číslo ambasády, ale do jedné z kanceláří. Tudíž jsme z Prahy odstartovali podle schváleného plánu, nic zlého netuše.

16.10 Pozemní obsluha přistavila dieselagregát a připojila nás k němu, rovněž slíbila vyprázdnit toalety.

18.11 Cisterna s přívěsem přijíždí k letadlu a doplňuje nám palivo. To vzbuzuje mírný optimismus, přece jen, kdyby nás chtěli zadržovat déle, nebudou nám letadlo tankovat.

19.15 Kapitán odchází vyjednávat. Nasedá do bílé dodávky a je odvážen pryč. Pozorujeme hlídkující vojáky z otevřených dveří a je nám jich docela líto. Venku je něco pod nulou a oni mrznou. Přijde nám, že jsou z celé situace více vyděšení, než my. Snažíme se vyjednat, aby Turkmeni dovolili vstup na suverénní půdu Turkmenistánu alespoň psovodovi s dvěma psy, které vezeme. Sloužili v Kábulu při vyhledávání nevybuchlé munice a nyní míří do Prahy na odpočinek. Potřebují však vyvenčit. Turkmeni odmítají, vstup psů na plochu se podaří vyjednat až kolem 22.20.

20.00 Kapitán se vrací s tím, že je třeba sepsat vysvětlení, proč jsme vstoupili bez povolení do vzdušného prostoru Turkmenistánu. Po krátké poradě se náměstek ministra obrany Barták chápe tužky a sepisuje dopis na Ashgabat Airport Authority. Dopis všichni přítomní poté podepisují. Po jisté době se vrací kapitán zpět s tím, že jakmile nás vyzvou místní k zaplacení paliva, do 15 minut prý odletíme.

21.00 Dostali jsme večeři, která však byla z posledních zásob, na každého připadlo pět nožiček párku. Další jídlo není, generál Štefka vtipkuje, že ještě zbývají nouzové balíčky pro případ ztroskotání, které obsahují energetické bonbóny.

22.00 Dosud nás nikdo k zaplacení nevyzval, na všechny rádiové dotazy věž odpovídá: „Roger, Stand by..." Spekulujeme, voláme do Prahy, do věci se zapojuje i velvyslanec u NATO Füle, hledáme jakoukoliv možnost, jak se odsud dostat. Pomalu, ale jistě si uvědomujeme, že zde budeme muset přespat. Dospěli jsme k závěru, že nikdo na letišti si netroufá rozhodnout a všichni relevantní Turkmeni spí, jelikož je 2.00 ráno místního času.

Ukládáme se kam se dá, já ležím v první kabině na zemi, přikrytý kabátem od maskáčů, bundu pod hlavou. Spí se sice nepohodlně, ale je to lepší než nic.

4.20 Budí nás zvýšená aktivita na palubě, dozvídáme se, že nás vyzvali k zaplacení, a tudíž poletíme. Za pár minut přichází na palubu domorodec s tlumočnicí. Představuje se jako náměstek ředitele úřadu pro civilní letectví Turkmenistánu a omlouvá se za komplikace. Prý jeho úřad postupoval podle předpisů pro civilní letectví, prověřil naši další trasu a povoluje nám odlet. Dodal, že věří, že tento incident nenaruší vynikající vztahy mezi ČR a Turkmenistánem. Potvrdil i naše podezření, že nikdo z místních se neodvážil rozhodnout, řekl, že o problému byl informován prezident Saparmurat Nijazov, zvaný Turkmenbaši (otec Turkmenů), který osobně povolil náš odlet.

5.00 Kapitán nahazuje motory, rolujeme a konečně opouštíme tuto sice krásnou, ale poněkud nepřívětivou zem. Posádka doplnila zásoby, snídáme krabicový pokrm s logem turkmenských aerolinií. Z letadla sledujeme krásy místních pohoří, ale všichni už se těšíme domů.

9.30 Přistáváme na letišti Praha - Ruzyně.

Kdo zavinil naše zadržení bude nejspíše předmětem vyšetřování. Důležité je, že celá posádka je v pořádku v Praze. Co nejdůkladnější prozkoumání celého incidentu je velmi důležité, neboť trasa přes Turkmenistán by měla být využívána i nadále při zásobování našich jednotek v Afghánistánu.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se zasloužili o vyřešení situace, a zejména posádce letadla, která odvedla vynikající a profesionální práci.

Ve fotogalerii naleznete pár fotografií z celé cesty

VIDEO: ČT: pořad 168hodin

Galerie