Velké finále

Tak už jdeme do finále a za všechno vážně dík... Jen místo kouzelníka čekáme, zda se již z první prezidentské volby vyklube nová hlava státu.

Atmosféra ve sněmovně houstne ještě více než je to obvyklé. Parlamentní matadoři hledají argumenty, proč volit tajně či proč volit veřejně. Právníci pitvají ústavu a jednací řád sněmovny a věrni tradici svého povolání přicházejí každý s jiným názorem.

Prezidentští kandidáti si podávají dveře u sněmovních i senátních dveří a média stopují, kdo kde jak dlouho byl. Jeden na druhém jen těžko hledají něco dobrého, věci, v nichž spolu souhlasí, je možné spočítat na prstech ruky.

Sněmovní volební komise se schází a horečně přemýšlí, jak z volby tajné udělat ještě tajnější. Současně s tím roste nervozita kolegů, kteří nevlastní mobilní telefon s fotoaparátem, protože tajná volba je stejně jen iluze.

Ať tajná volba dopadne jakkoliv, spustí se kolotoč hledání viníků. Již dnes zveřejňované nejrůznější seznamy to dokazují. Objeví se různé matematické konstrukce. A proto se každý zákonodárce pojistí. Aby v případě potřeby mohl říci: „Já to nebyl." Po zkušenostech z minulé prezidentské volby je to naprosto přirozené chování.

Ptám se tedy, proč si hrajeme na něco, co neexistuje. Nebylo by daleko jednodušší, čistější a hlavně důstojnější volit veřejně?