Pietní vzpomínka na 15. březen 1939

Československá obec legionářská, Jednota Mladá Boleslav uspořádala 12. března 2006 pietní vzpomínku na události roku 1939. Bylo mi ctí pronést závěrečné slovo.

Vážení spoluobčané, dámy a pánové,

po mnichovském diktátu čtyř velmocí v září 1938 dopadaly na zrazený národ tragické události jako rána za ranou a osud zmrzačené Česko-Slovenské republiky spěl rychle ke smutnému konci.

Po březnové okupaci českých zemí německou hitlerovskou armádou zaslal Edvard Beneš pobývající tehdy v exilu ve Spojených státech hlavním světovým státníkům telegram, v němž stálo: „Před svědomím světa a tváří v tvář dějinám jsem nucen prohlásit, že Češi a Slováci nikdy nepřijmou toto nesnesitelné potlačení svých svatých práv a neustanou ve svém boji, dokud jejich milované vlasti nebudou všechna její práva navrácena."

Beneš jistě tehdy nemohl tušit, že se tak s malou přestávkou stane až téměř po 50 letech. Evropa totiž ve 20. století doplatila na úzkoprsost a přízemnost svých demokracií hned dvakrát:

Poprvé, když demokratické státy selhaly tváří v tvář nacizmu, ustupovaly před ním, odmítaly proti němu bojovat a musely potom zaplatit oběť miliónkrát vyšší. A podruhé, když dopustily, aby Stalin uchvátil polovinu kontinentu včetně Československa.

A právě naše země spolu s dalšími menšími státy střední Evropy je víc než kterákoli jiná závislá na osudu celoevropském.

Už ve 2. polovině 15. století si tento fakt uvědomoval český král Jiří z Poděbrad, a navrhl v roce 1464 svoji „chartu pro Evropu".

V novodobých dějinách František Palacký uvažoval v rámci zajištění existence malého národa také v nadnárodních dimenzích, na jeho koncepce navazoval T.G. Masaryk a prakticky o zajištění kolektivní bezpečnosti usiloval v období mezi dvěma světovými válkami Edvard Beneš. Díky politice usmiřování propagované především Velkou Británií a Francií však tato kolektivní bezpečnost nezafungovala.

Čechy a Morava obsazené 15. března 1939 nebyly posledním Hitlerovým územním požadavkem, jak opakovaně již několikrát předtím lživě prohlašoval, ale byly naopak jen další velkou jiskrou k zažehnutí obrovského světového požáru -v pořadí ve 20. století již druhé světové války, která si ve svém důsledku vyžádala čtyřikrát více obětí na životech než první světová válka a přinesla obrovské morální i materiální škody.

Válka od základu změnila politickou mapu světa a jeho osud se octl v rukou dvou supervelmocí - USA a SSSR, Evropa byla důsledkem jaltského rozhodnutí rozdělena. Teprve poválečná generace politiků v západní Evropě si vzala z dvojího selhání demokracie poučení a založila takové struktury a formy spolupráce, které by další podobné selhání vylučovaly.

Tak vzniká Evropské společenství a Severoatlantická aliance, tedy prostor, kde se podařilo v zájmu hodnot občanské společnosti nadále posilovat spolupráci, jejíž součástí se v posledních letech stala po dlouhé době nesvobody i naše země.

Historické události 15. března 1939 si dnes připomínáme jako varovný mezník, který měl tragické důsledky nejen pro občany třeba i zde v Mladé Boleslavi, v celých Čechách i na Moravě, ale i v evropském a celosvětovém měřítku.

Dovolte mi na závěr parafrázovat Václava Havla: „Dobru lze sloužit jedině tak, že čelíme zlu". Neblahé případy, kdy si někdo myslel, že dobru poslouží ustupováním před zlem končily právě takovými neblahými a tragickými událostmi jako byly kdysi ony březnové v naší vlasti.

Děkuji vám za pozornost.

Galerie