Tři veliké nepravdy

V minulých dnech vyšlo na stránkách deníku Metro několik článků útočících na premiéra Jiřího Paroubka. Domnívám se, že na nesmyslná tvrzení, která byla v jednotlivých statích prezentována, je třeba zareagovat.

Miroslav Ševčík, zcela bez důkazů, tvrdí, že policejní zásah proti účastníkům technoparty byl vyprovokovaný a předem připravený policií. Martin Kovalčík ve svém článku zase veřejnosti sugeruje, že policie jednala protiprávně, protože bránila účastníkům v přístupu na pronajatý pozemek, a zároveň obviňuje policii z manipulací s počty zraněných policistů. Podle Kovalčíka je poměr zraněných mezi „plně" vyzbrojenými policisty a „polonahými mladíky, kteří používali klacky, kameny, maximálně láhve", nesmyslný. Skutečnost, že čísla nemohla být zmanipulována jednoduše proto, že se jedná o hlášení lékařů, autor očividně ignoruje. Ale jak, proboha, mohou lidé, jak on sám tvrdí, bít policisty klacky a házet po nich láhve a kamení? Pokud je někdo policií vyzván, aby v souladu se zákonem něco učinil (v tomto případě vyklidil prostranství), musí uposlechnout, ať se jedná o účastníka technoparty či kohokoliv jiného.

Zásah nebyl připravený

Musím také odmítnout, že by byl policejní zásah předem připravený, a to ještě navíc na politickou objednávku.
Je také potřeba zdůraznit, že pan předseda vlády Paroubek nikdy nedal policii žádný „rozkaz", aby postupovala tvrdě proti účastníkům této nelegální akce. Pouze v pátek konstatoval, že policie musí být připravena zasáhnout proti všem, kteří budou porušovat zákony České republiky. Nebyly uposlechnuty opakované výzvy policie k rozchodu účastníků v češtině a ve čtyřech světových jazycích. Majitelé okolních pozemků, kteří nedali k jejich užívání svolení, a na kterých přesto účastníci technoparty CzechTek „tábořili", podali na organizátory akce trestní oznámení. Policie České republiky má v takovém případě povinnost konat a ochránit dodržování zákona.

Nedostatky pana Kašpara

Další záležitostí, jež stojí za zmínku, je sloupek Tomáše Kašpara, v němž Jiřímu Paroubkovi vyčítá, že navzdory svému proklamovanému evropanství označil, prý kvůli špatné angličtině, evropskou ústavní smlouvu za mrtvý dokument. Na pana Kašpara tato věta zapůsobila, dle jeho slov, „podivně a neevropansky". Když pominu, že na konci svého předpojatého článku vyhlašuje předsedovi vlády osobní boj, což by již samo o sobě mělo být u nezávislého novináře poněkud zarážející, překvapila mne autorova zanícenost hovořit o věcech, s nimiž očividně nikdy nebyl dostatečně seznámen a kterým pravděpodobně nevěnoval dostatečnou pozornost. Možná že by si měl tuto jednu jedinou větu (kde navíc o „mrtvém" dokumentu není ani slovo), kterou bez souvislostí zdůrazňuje, zasadit do kontextu celého tehdejšího vyjádření premiéra. Možná, pokud by byl skutečně důsledným novinářem, by se měl podívat i na ostatní konzistentní vyjádření předsedy vlády Paroubka k evropské problematice. Snadno by pak zjistil, že premiér pouze předjímal výsledky budoucího summitu Evropské rady. Ostatně čas mu od té doby dal opakovaně za pravdu. Věci se skutečně ubíraly tím směrem, který on ve svém vyjádření předjímal.