Svět podle Topolánka

Prohra ČR ve volbě do Rady bezpečnosti OSN rozpoutala na české scéně bouři. Nejviditelnější byl ten, kdo v očekávání triumfu odcestoval přímo do New Yorku, tedy předseda vlády Mirek Topolánek.

Neočekávaná prohra jej tvrdě zasáhla a on nejen velmi rychle nalezl nejen viníky tohoto debaklu, ale i postup, jak obdobnému fiasku v budoucnu zabránit.
„Myslím, že je potřeba přehodnotit naši rozvojovou a humanitární podporu. Není přece možné, abychom posílali někam desítky miliónů korun, a ta země potom poslechla našeho soupeře," sdělil premiér. Takovýto výrok předsedy vlády členského státu EU je naprosto nepřijatelný a skandální. Premiér Topolánek nám všem umožnil se blíže seznámit s jeho chápáním světa. Světa, ve kterém hospodářsky rozvinuté země poskytují drobty ze svého stolu těm méně rozvinutým a očekávají za to přiměřenou loajalitu. Toto je však pohled na svět optikou 19. století, optikou kolonialismu.
Dnešní svět však není světem viktoriánských kolonizátorů. Rozvojová pomoc není prostředkem k ovládnutí ekonomicky slabších států světa. Je výrazem globální odpovědnosti, výrazem solidarity. Je prostředkem prosazování demokracie a respektu k lidským právům. V neposlední řadě je i prevencí nežádoucích jevů spojených s chaosem, rozpadem států a nekontrolovatelnou migrací.
Podmiňuje-li předseda vlády Topolánek poskytování české rozvojové pomoci tím, že přijímající státy by jako výraz díků měly rezignovat na svou suverénní zahraniční politiku, hlásí se na mezinárodní scéně ke zcela jiným hodnotám. Hodnotám, které jsou moderní západoevropské civilizaci zcela cizí a které spíše připomínají politiku některých autoritativních mimoevropských režimů.

Jan Hamáček

Autor je předseda zahraničního výboru Sněmovny za ČSSD

Článek vyšel 25. 10. 2007 v deníku Právo