EVROPA 2006: Výzvy, příležitosti, hrozby

Vystoupení na konferenci, pořádané 20. února 2006 v Senátu Parlamentu České republiky Evropským hnutím v ČR

Vážené dámy, vážení pánové,

pokud diskutujeme o Evropě a o tom, kam chceme evropské sjednocování směřovat, musíme zároveň být schopni a především ochotni reflektovat současný vývoj. Měli bychom se jej snažit hodnotit bez předsudků a bez snahy o dezinterpretaci. Čisté konstatování faktů však také není odpovědí na to, jakým nástrojem by evropská integrace měla být.

Mám-li v několika větách zhodnotit, kam se Evropská unie dostala, musím se vrátit o rok zpátky. Rok 2005 byl bezesporu důležitým milníkem v historii evropské integrace. Zároveň byl rokem kdy evropští politici řešili jedny z nejsložitějších problémů od založení Evropských společenství. V jednom roce se projevila celá série zásadních problémů, které by bylo těžké úspěšně vyřešit, i kdyby byly řešeny samotně. EU v loňském roce měla dokončit velké rozšíření o 10 zemí a připravit se na další; nalézt kompromis o finanční perspektivě; a v neposlední řadě ratifikovat evropskou ústavu.

Všechny tři oblasti vyvolaly živou diskusi na celoevropské úrovni. Názory, které vyvstávají jsou opřeny o odlišné ideologické postoje k evropskému sjednocení a především se opírají o diametrálně odlišná očekávání. Problémy, které se objevily, považují někteří kritici za důkaz, že evropská integrace již dlouhou dobu má špatný směr nebo také že byla od počátku špatným nápadem. Základem pro toto jejich tvrzení je většinou fakt, že za nejdůležitější společenskou oblast považují oblast hospodářskou. Proto volají po zóně volného obchodu bez dalších pravidel.

Pro mě jsou minimálně stejně důležité oblast sociální, ekologická nebo bezpečnostní. Česká republika dnes už není schopná většině hrozeb v těchto třech oblastech čelit. Proto jsem přesvědčen, že perspektiva evropské integrace spočívá v budování nejen jednotného trhu, ale společného prostoru, který by zajistil vysoké sociální, ekologický a bezpečnostní standardy.

Tento prostor nevznikne v roce 2006, ale měl by to být cíl, který evropští politici budou postupně naplňovat. Jaké jsou však předpoklady pro jeho vznik?

Prvně, musí být učiněny kroky k dokončení započatých iniciativ. Je potřeba dokončit jednotný trh, integrovat nové členské země do měnové unie a plnit závazky lisabonské strategie.

Zadruhé, je důležité definovat kde jsou hranice, myšleno geografické, tohoto evropského prostoru a podle jakých pravidel se bude řídit. Proto nepovažujeme evropskou ústavní smlouvu za mrtvý dokument. Je jistě základem pro další jednání a dříve nebo později bude muset Evropská unie přijmout jeden základní dokument de facto ústavní povahy.

Zatřetí, bude potřeba rozšířit oblasti, ve kterých dochází k reálnému politickému sjednocování. Jako příklad oblasti, ve které EU začala jednat o společném postupu jsou zahraniční vztahy. Proč je podle mě důležité vytvářet jednotnou evropskou zahraniční politiku? Protože dnešní svět je už tak velký, že zahraniční politika České republiky nemá možnosti hájit efektivně všechny své zájmy. Myslím si, že v případě problémů v dodávkách strategických surovin, kterému byla vystavena nedávno Ukrajina nebo také Gruzie, by česká vláda nakonec byla nucena přijmout ruské podmínky, stejně jako gruzínská vláda. Stejně je tomu například v případě globálního oteplování, mezinárodního terorismu nebo organizovaného zločinu.

A začtvrté bude potřeba znovu otevřít téma konečné podoby evropské integrace. Diskuse o evropské ústavě ukázala, že přes postupný vývoj sjednocování, je otázka konečného cíle pro řadu politiků i veřejnost důležitá. K nalezení odpovědi na tuto otázku asi v příštích měsících nenajdeme, ale v roce 2006 bychom debatu o tom kam až má integrace jít mohli alespoň otevřít.