Nesnadný úkol

Současný konflikt v Gaze potvrdil dlouholetou zkušenost. Nastupující předsednická země EU může mít své plány a být na předsednictví sebelépe teoreticky připravená, ale krize obdobných rozměrů, jako je momentálně v Gaze, odsouvá jakékoli koncepce do pozadí. Vyhlídky na uzavření dlouhodobého příměří, u kterého by Česká republika mohla asistovat, se však v současné chvíli blíží nule.

Rozebírání příčin nynějšího konfliktu situaci vyřešit nepomůže. Nedávno skončené příměří obě strany více či méně porušovaly a v mírovém procesu jako celku se nedospělo k zásadnímu posunu od mírové konference v Annapolisu v listopadu 2007. Smutným paradoxem je, že eskalace násilí nastala přesně v době, kdy v souladu se závěry této konference měly obě strany uzavřít mír.

NEJASNÝ ÚČEL CESTY

Česká diplomacie byla v přístupu k problému, v němž hraje roli jakéhosi moderátora, handicapovaná. Česká zahraniční politika je totiž dlouhodobě proizraelská. Vůči Palestině se Česká republika dlouhodobě soustřeďuje pouze na humanitární pomoc.
Neexistuje jasná představa mírového řešení. ČR nehraje žádnou stimulující roli, přestože vzhledem k jejímu dosud dobrému renomé jak v Izraeli, tak v arabském světě se taková možnost nabízí.
Velkou chybou se také ukázalo prohlášení českého předsednictví EU o výlučně obranném charakteru izraelských operací. To bylo sice později dementováno, ale škoda již byla učiněna a vyřčené jen podtrhlo image jednostrannosti české zahraniční politiky.
Naše delegace ani neměla jasno, co od cesty na Blízký východ vlastně požaduje. Zatímco ministr zahraničí Karel Schwarzenberg mluvil o získávání informací, premiér Mirek Topolánek odkazoval na jakýsi svůj plán. Následně se však ukázalo, že vlastně žádný nemá.
A za problematické lze pokládat i prohlášení ministra zahraničí, že jednal se všemi relevantními aktéry. Proč tedy evropská delegace nezavítala do Damašku? V Sýrii přece sídlí exilové vedení Hamásu. Nicolas Sarkozy podobnou chybu neudělal a o schopnostech Bašára Asada při umravňování Hamásu nezapochyboval. K definitivnímu úspěchu v Damašku by však bylo třeba koordinace a jednotného evropského postupu.

NEJEDNOTNÝ POSTOJ EU

Tím se dostáváme k největšímu problému, který se netýká Blízkého východu, ale nás - k nejednotnému postoji EU. Do jaké míry je dán ambicemi prezidenta Sarkozyho či nedůvěrou ve schopnosti ČR, je otázkou. Francouzská i evropská delegace pod vedením ČR označují za viníka současné situace Hamás. Mluvčí Fauzí Barhúm označil Sarkozyho postoj v tomto směru za proizraelský. Postoj delegace EU nestál Hamásu za komentář.
Další palestinské křídlo - Fatah - se k významu evropské mise vyjádřilo nepřímo. Zatímco Sarkozyho přivítal palestinský prezident Mahmúd Abbás na letišti, delegaci EU přijal pouze v budově samosprávy v Ramalláhu.
V místě konfliktu se bohužel potvrdilo, že požadovat v tuto chvíli příměří je na samé hranici možného. Izraelská strana působí dojmem, že je rozhodnutá za každou cenu Hamás na několik následujících let ochromit. Je však zřejmé, že k míru se nelze probombardovat.
A Izraelci musejí také zvážit, že má-li být alternativou k Hamásu vláda hnutí Fatah prezidenta Abbáse, nelze ji do Gazy přivézt na izraelských tancích. Takové vládce lidé v Gaze určitě nepřijmou.

NEDOSAŽITELNÁ META

Vyřešení konfliktu na Blízkém východě je nedosažitelnou metou světové politiky již více než půl století a bude muset přivést k jednacímu stolu mnohem více aktérů než současná jednání o rychlém příměří. Neobejde se bez komplexního plánu pro celý region a musí zahrnovat budoucnost Iráku i vztah mezinárodního společenství k Íránu. Hlavní roli bezpochyby bude hrát nová americká administrativa, doufejme, že v úzké spolupráci s EU.
ČR může přispět k řešení nyní obtížně zvládnutelné situace tím, že bezchybně zvládne proceduru a bude empatickým moderátorem a mediátorem. Rozhodně to nebude mít jednoduché. Kromě jiného proto, že Gaza i předchozí konflikty na Kavkaze a do jisté míry také v bývalé Jugoslávii ukázaly, že česká zahraniční politika není prosta dvojích standardů.

Psáno pro týdeník EURO